Prodej bez provize, s provizí, služby zdarma?

Nic není zadarmo!

Ani služby zvané „bez realitky“, ani lákadlo tržní ocenění zdarma, ani bez provize není bez nákladů a odměny, kterou hradí klient. Prostě vždy za něco zaplatíte. Je to prostě na světě tak. Služby realitní kanceláře jsou určeny pro ty, kteří nemají čas nebo odbornost nebo obojí a nechtějí se zabývat prodejem či nákupem nemovitosti v celé své škále k tomu nutných aktivit. Jsou to služby jako každé jiné a ty něco stojí. Jsem toho názoru, že provize by vždy měla být čitelná, předem jasná a obě strany, tedy kupující i prodávající, by měli vědět vůči komu a v jaké výši je provize účtována. Názor, že provize účtovaná vůči kupující straně je tzv. duální vztah a že tím makléř nehájí zájmy prodávajícího a naopak hájí zájmy kupujícího, je podle mne názor lichý.

Realitní zprostředkovatel není advokát, který musí hájit zájmy strany, kterou zastupuje, i když je tou stranou třeba evidentní zločinec. Musí tvrdit, že je jeho klient nevinný nebo v právu. Taková je jeho role a za tuto službu mu obžalovaný nebo prostě klient platí. Zprostředkovatel však v této roli není. Hájí zájmy spotřebitele a tím jsou oba. Makléř nemůže tajit některé vady či vědomě nemluvit pravdu v zájmu hájení jedné či druhé strany. Mám udělat radost prodávajícímu a kupující ať je naštvaný? Tak to přeci nestojí. Ze soudní síně jde vždy někdo spokojený a někdo nespokojený, potrestaný.

V obchodě o to nejde. Od stolu by měli odcházet všichni spokojení. Prodávající, kupující a i zprostředkovatel. Jinak si ve svém zájmu zprostředkovatel nevydělá. Klienti se už k němu nevrátí. Smluvní strany by měly dostat veškeré informace, které jsou pro důvěryhodnost a správnost transakce nutné. Peněžní toky by měly být průhledné. Zprostředkovatel nemá důvod provizi tajit jedné či druhé straně. Prostě za služby se platí. Jeden pohled může být i takový, že to stejně vždy zaplatí ten, kdo dává peníze, tedy kupující. Záleží jen na tom, kde jsou ty provize schované, v kupní ceně nebo jsou mimo ni.

Model, kdy je provize účtována prodávajícímu, obhajovaný zásadou „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ může pak být v souvislostech hájení zájmů odstrašující pro kupujícího. A o to také přece serióznímu zprostředkovateli nejde.

Marketingové nástroje mohou být různé a rozumný člověk si vždy udělá jasno. Není k tomu třeba kdovíjaké vzdělání, odbornost a vysvětlování.

Na to stačí zdravý selský rozum!

Ing. Jaroslav Novotný
prezident ARK ČR